Greek English French Nederlands Deutsch Svenska Danish Finnish Norwegian Russian
Checz
 
 Historie Stránek
 

Vesnička Manoliopoulo se choulí ve vnitrozemí v provincii Kydonie, asi 20 km po hlavní silnici z Chanii směrem na Kissamos. U Gerani odbočka  doleva na Loutraki/Manoulipoulo. Vesnice je od Gerani vzdálená asi 7 km.

První písemné záznamy o vesnici Manoliopoulo se datují od roku 1834. Při tehdejším egyptském sčítání lidu bylo zaznamenáno, že v Manoliopoulu žilo 14 rodin křesťanských a 3 turecké (Pashley, Manopoulio Travels in Crete, II, 310). V roce 1881 je vesnice zapsána jako  jako Manopoulio, správní území Alikinos, počet obyvatel  122 křesťanů. V roce 1900 se oficiálně uvádí jako Manopoulio ve správním okrsku Alikianos a v tomto roce je populace  vesnic e již 187 obyvatel. V roce 1920 je  vesnice obydlena 223 lidmi a poprvé ustanovuje svou vlastní komunitu. V roce 1928 čítá 230 obyvatel, ale přibližně od této doby počty obyvatel kolísají. 144 obyvatel je uváděno v roce 1940, a kolem roku 1951 počet klesl na 305, v roce 1961 na 254 a v roce 1971 na pouhých 248 obyvatel.
Při žádném sčítání lidu, vedeném Benátčany, nebyly o vesnici pořízeny žádné záznamy. Usuzuje se tedy, že v té době osídlování vesnice teprve započalo. Muslimové z vesnice odešli pravděpodobně někdy před rokem 1881, jinak by byli zaznamenáni v údajích o sčítání lidu v tomto roce. Během revoluce v letech 1866-1869 opouštělo mnoho muslimů malé vesnice, aby našli útočiště ve velkých městech.
 
Podle pamětníků  byla vesnice původně postavena v místě zvaném Kalyves. Poté byla zničena – podle pověsti kvůli zavraždění jednoho z tureckých obyvatel. Tento Turek chodíval po cestě z Kyparissosu do Vatolakkosu, kde bydlel. Cesta vedla přes Vlihades (napravo od Koufosu), tam bylo ráno nalezeno jeho tělo u hrušňového stromu. Místo bylo pojmenováno „Koutsoukalisova hruška“ – podle jména tureckého velitele  ve Vatolakkosu. Velitel Koutsoukalis  se rozhodl potrestat místní obyvatele, jelikož je považoval za tento zločin zodpovědné. Zformoval malý oddíl z tureckých obyvatel v okolních vesnicích a  podnikl nečekaný noční útok, při kterém nechal vyvraždit křesťany v Kalyves a vypálit jejich domy.
 
Jediný člověk, který vraždění přežil, byl mladý muž z Chatzidakiovy rodiny. Tu noc  náhodou ve vesnici nebyl. Jakmile zjistil, co se stalo, schoval se u blízkého potoka (dnes je v těch místech vesnické náměstíčko) a potom se mu podařilo uprchnout na kykladský ostrov. O mnoho let později se syn tohoto muže  vrátil zpátky a usadil se v místech, kde je dnes vesnice Manoliopoulo. Úrodná půda spolu s hustou vegetací  mu poskytlo útočiště. Jmenoval se Monolis-Manolakis.
V místě staré vesnice odstranili místní lidé kameny z ruin domů a půdu zúrodnili pro pěstování obilí.
 
Během rekonstrukce kostela Agios Antonios (sv. Antonín), na základech kostela starého, bylo nalezeno 15 křesťanských hrobů. Kostel byl postaven nad starým hřbitovem.
 
Kromě domorodé Chatzidakisovy rodiny, jsou  ostatní rodiny  ve vesnici založeny uprchlíky ze Sfakie (Katsanevakisovi, Daskalakisovi), ze Sebronasu (Frantzeskakisovi), z  Psathogianna (Orfanoudakisovi), dále z  Karanou-Skafi (Stamatakisovi) nebo dalšími lidmi, kteří přišli do vesnice a oženili se s místními ženami (například  Marinakis from Alikambosovi, Mavredakisovi, Venetisovi z Epiru, Manioudakisovi , atd.).
 
V Melissokiposu bylo v 50. letech nalezeno 6 hrobek s malými hliněnými nádobami, starými 450 let. 
Na ruinách starého kostela byl postaven před 93 lety. Ikony ze starého kostela, staré 200 let,  jsou uchovávány v současném hlavním kostele hlavní kostel  Agios Ioannis Rigologos (sv. Jan Rigologos).
 
Zdroje:  President  of Municipality of Manoliopoulo, Mr Marinakis Gregorios
               Vydavatelství: Arsinoe, Crete Dedication local stories 1985
               Vydavatelství: Georvasakis “The palce and the people”, autor 
               Penelope Doudoulaki 2000
Manoliopoulo   01.01.2010
Marinakis Emmanouel
President of Cultural Association of Manoliopoulo
 
     copyrights © 2012, manoliopoulo.gr